Na internetu jsem narazil na vtipnou pasáž: Chcete li mít na své zahradě velký stálezelený strom který si budete závidět i vy sami pořiďte si magnolii grandifloru, a je to pravda. Řekněme si nejdříve něco o tomto nádherném stromu a něco všeobecně o magnóliích.

Rod Magnolia neboli šácholan je starobylou skupinou krytosemenných rostlin čítající asi 120 druhů. Mezi botaniky jsou šácholanovité rostliny považovány za jedny z nejstarších kvetoucích rostlin. V mírném a tropickém pásmu jihovýchodní Asie rostou asi dvě třetiny druhů, ostatní můžete najít od jihovýchodu Severní Ameriky po jižní Brazílii. Magnolie na světě rostou již přes 100 miliónů let. Jejich květy jsou většinou velmi výrazně zbarvené a dosahují nemalých rozměrů. Když je však začnete sledovat zblízka, zjistíte v nich jistou neuspořádanost. Skutečně, květ magnólie má velmi primitivnáí mnohačetné uspořádání květních obalů, tyčinek a pestíků.

A teď zpět k naší grandiflóře. Myslíte si že tento nádherný strom, až 8 metrů vysoký nemůžete mít v klimatických podmínkách České republiky na své zahradě, zcela jistě se mýlíte o čemž jsem 100%  přesvědčen , protože já jej již několik let mám, jen nechápu tu skutečnost že je tento nádherný strom českými zahradnickými středisky tak opomíjen.

Níže jsem si dovolil vložit pasáž z článku ing.Josefa Knapa z Čelákovic který celou záležitost okolo tohoto druhu popsal tak dokonale že bych to nedokázal lépe.(celý článek najdete na adrese: http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?cid=1254&pid=2)

Areál se vyznačuje vysokým počtem 210 - 240 dní naprosto bez mrazu, srážkami přes 1000mm ročně avšak dlouhým obdobím pozdně letního a podzimního sucha a zimními absolutními minimy nepřesahujícími -9 0C. Podmínky tedy na první pohled dávající málo šancí k aklimatizaci ve střední Evropě. Je pravdou, že ve Středomoří se pěstují většinou semenáče nominátního druhu a nebo též na zimu choulostivé kultivary 'Exmouth' a 'Florida Giant'. Ale často přímo v přírodním areálu výskytu Magnolia grandiflora se tento stálezelený nádherně kvetoucí strom setkává s opadavými druhy magnolií, které jsou již dávno ve střední Evropě i u nás aklimatizované a dobře přečkávají naše zimy. Jde o druhy Magnolia acuminata, Magnolia macrophylla, Magnolia fraseri aj., z nichž např. Magnolia acuminata se poměrně hojně jako okrasný strom vyskytuje v parcích města Olomouce. Na místě styku areálů Magnolia grandiflora s její opadavými sestrami vznikají i v přírodě samovolní kříženci, čehož si bílý člověk všiml od okamžiku, kdy jeho noha pořádně vstoupila na území dnešních jihovýchodních států USA. A bílý člověk, omámen nádherou druhu Magnolie grandiflora si přál těšit se z její krásy i dál na sever, třeba v zahradách a městech zahradního státu New Jersey a megapoli New York, kde zima často překvapí mrazem kolem minus pětadvaceti pod nulou, avšak vegetační období je delší než ve střední Evropě. A příroda člověku napomohla, když mu ukázala hybridy vzniklé ve volné přírodě, u kterých brzy člověk rozpoznal jejich větší odolnost vůči mrazu. A člověk přírodě trpělivě napomáhal prováděl cílevědomou hybridizaci a hlavně pod dojmem nesmírné krásy této velkokvěté stálezelené magnolie neztrácel trpělivost, když musel čekat poměrně dosti dlouho na to, až hybridní stromy poprvé zakvetly a zaplodily. Čtenářům prozrazuji že magnolie velkokvětá zpravidla začíná kvést až jako nikoliv úplně mladý strom. A tato cílená hybridizace probíhala pomalu a jistě již od 18. století po generace a samozřejmě, že v dalších etapách ty tak zvané F1 hybridy sloužily k často velmi časově náročné mnohanásobné zpětné hybridizaci. A je velmi zajímavé a výmluvné, že se do procesu hybridizace získání vůči mrazu odolným hybridům Magnolia grandiflora zapojil i profesor M. DIRR vyšlechtěním kultivaru Magnolia grandiflora 'Spring Hill'. Profesor M. Dirr je znám především naší ovocnářské veřejnosti cílenou složitou zpětnou hybridizací kulturních sort jabloní s druhem Malus floribunda, prováděnou na půdě Rutgers University, New Jersey s cílem získání hybridů jabloní resistentních vůči houbovým chorobám. Vždyť profesor M. Dirr spolupracoval i s našimi předními šlechtitelskými pracovišti na novošlechtění ovocných druhů a to nejen jabloní. A tak se za stovky a desítky let dospělo v období kolem poloviny minulého století k hybridům Magnolia grandiflora, jejichž kultivarové názvy jako např. Magnolia grandiflora 'North' nebo Magnolia grandiflora 'Twenty Four Below' napovídají mnohé. Kultivar 'North' přežil v severním Ohio mráz minus třicet pět stupňů pod nulou a vytvořil na severoamerickém kontinentu rekord nejnižší teploty, kterou byl schopen přežít velký stálezelený strom. Jedna belgická školkařská firma tento kultivar doporučuje i do vyšších chladných poloh belgického pohoří Ardennes, (tedy do vnitrozemí a podmínek srovnatelných s podmínkami např. Prahy - pozn. autora). Kultivar 'Twenty Four Below' přežil v Knoxville ve státě Tennessee mráz –24 0F, což je –31 0C. Dalšími kultivary magnolie velkokvěté přežívající teploty až -30 0C jsou 'Blackwell', 'Bracken's Brown Beauty' - u něj profesor M. Dirr prověřil mrazuvzdornost - 31 0C při hluboké dormanci, dále 'Opal Haws', 'Simpson's Hardy', 'Spring Grove'. Dokonce i stát tak na severu, jako je Kanada, má svůj národní kultivar 'Victoria', vzniklý na území kanadské provincie Britská Kolumbie na ostrově Vancouver v r. 1930 a pojmenovaný podle hlavního města ostrova Vancouver. A tento kultivar je zajímavý, že přežívá perfektně mráz až do -25 0C bez ztráty olistění a absolutně při ztrátě olistění snese dále teplotu ještě o 4 stupně nižší"

A jak pěstovat tyto krasavice:
Všechny pěstované druhy, variety a kultivary vyžadují slunné až polostinné stanoviště. Doporučují se pro ně mírně kyselé půdy. Na vápenatých půdách trpí chlorózou – žloutnutím listů (pomáhá zálivka 2% roztokem zelené skalice, dvakrát za vegetaci). Mnohé šácholany jsou mohutné, a proto je třeba nechat jim dost prostoru. Raně kvetoucí druhy rostou nejlépe v chráněné poloze, v létě kvetoucí druhy vyžadují volná stanoviště. V hlubším zastínění rostliny špatně kvetou. Vhodné uplatnění nacházejí magnólie zejména jako solitéry. Řez rostlin a obdělávání půdy v oblasti kořenů není doporučováno. Botanické druhy lze množit semeny, kultivary specifickým řízkováním, případně hřížením. Relativně problematické rozmnožovaní je však důvodem vyšší ceny rostlin.