Jedná se o nejodolnější druh cypřiše vůbec. Domovem je na západě
spojených států, roste roztroušeně v omezeném prostoru severní
Karolíny a jihozápadního Oregonu. Pojmenován byl po Milo Samuel
Baker (1868-1961), Kalifornském botanikovi, který objevil tento
druh v roce 1898. Jedná se většinou o malé rozptýlené populace,
nikoliv velké lesy protože vzhledem ke svému pomalému růstu a
konkurenci mnohem rychleji rostoucích dřevin je nucen růst na
kamenitých neúrodných stanovištích bývalých zvětralých lávových
řečišť. Vyskytuje se zpravidla ve výškách 900 až 2000 metrů nad
mořem. Jedná se o středně velký stálezelený strom který má tvar
koruny oproti Cypřiši stálezelenému který známe z dovolených u
Středozemního moře širší, spíše kuželovou. Tento cypřiš dorůstá
zpravidla 10-25 metrů (výjimečně až 39 metrů) s kmenem až 1 metr v
průměru. Zajímavá je kůra tohoto stromu (načervenale hnědá) a
pokud známe zajímavou aromatickou vůni poblíž cypřišů ve
Středomoří tak samozřejmě ani tento není vyjímkou. Jakožto
nejodolnější zástupce cypřišů odolává tento až - 28°C, takže vřele
doporučuji.
|
